Říše Venuše - Zajatci

V tomto světě lidé žijí a pracují jako v našem světě, avšak...je zde jeden podstatný rozdíl. Ženy zde jsou o něco silnější než muži a zejména jsou třikrát větší než muži. Považuje se to za normální. Lidé se zde dožívají i stovky let. Prostředí připomíná naše sci-fi představy o moderních městech, ale tady jsou všudypřítomné motivy se srdíčky. Ženy velmi rády nosí erotické prádlo a rády se milují. Ženy zde jsou vskutku nádherné. Mají krásné postavy, oblé na těch správných místech, velké kozy s vystupujícími červenými bradavkami a zadky, že by jeden slintal. Muži také nejsou k zahození. Přiměřeně svalnaté postavy a mladický výraz. Sice ženy jsou fyzicky třikrát větší, mužům se při vzrušení zvětší vejce a klobása do opravdu velkých rozměrů, takže své obří ženušky dokáží sexuálně potěšit. Ale i tak to pro muže zejména během soulože není žádná legrace protože s tak rozjařenou vzrušenou obryní je třeba držet krok a zároveň udělat co je třeba.

Původně tuto říši obývaly jen ženy, ale proces rození byl pro ně složitý a muži, ti sem původně přišli tuto říši zabrat a mocensky ovládnout, ale nakonec obě strany došly ke smíru. Ženy přišli na to, že muži mají ve vejcích blahodárná semena vhodná k početí a jejich žilnatá klobása s vystupujícím žaludem způsobuje jejich tělům rozkoš, která je také vítaná a trvá dodnes. Co se týče mužů zpočátku to vypadalo, že tuto říši ovládnou. Ženy dosáhly usmíření tak, že se před mužskou armádou svlékli do naha, navlékly si erotické silonky, obuly se do vysokých štělků, pevně uchopily své velké melouny a začaly si s nimi hrát ve svých rukou. Všechny přitom simultánně začaly vydávat zvuky jako: „Mmmmm ooooo uuuuu mmmm ooooo.........................................................“ Muži na tyto zvuky reagovali velmi zvláštně a...a byli ztraceni. Jejich penisy se tak zvětšily, že se musely okamžitě svléknout do naha a jejich vejce se totálně napnula. Všichni měli tak pevné, velké, žilnaté a vztyčené penisy, že jeden o druhého bouchali svými žaludy. Armáda žen se z toho začala hromadně smát, avšak uvědomovali si, že muže budou potřebovat, a že ty směšné tvory mohou znamenat hodně pro tvorbu potomstva. Armáda mužů byla vyděšená a ztracená. Myslely, že jejich ženy, které jsou třikrát tak velké pochytají, chytí je za penisy a pak jim stačí jen pevně uchopit a zlomit a...to by byl konec. Také silný kopanec do pevně napnutých vajec by byl také odzbrojující. Naneštěstí je ženy, i na štěklech, doběhly a pochytaly je za penisy. Pevně ​​oběma rukama popadly jejich žilnaté klobásy a chystali se zakousnout a...muži si mysleli, že tohle je jejich konec, no...ve skutečnosti...se ženská ústa změnily se zbraně rozkoše, které mužské klobásy lízaly a líbaly, no a tentýž osud za. Muži byli v koncích, ale z rozkoše. Poté, co ženy mužů...ochutnaly...si každá vzala toho svého domova. Tehdy vznikly i první páry. V tu noc se celou říší ozývalo z domova hlasité mužské a ženské sténání, které znělo po celou noc až do rána, čímž v to ráno vznikla první generace dětí ze spojení zástupců bohyni Venuše a boha Marsu. Muži se tak stali otci a neměli důvod odcházet. A ženy, ty poznali, co to znamená rodina. 

To byla historie, jak to celé začalo. Tento příběh pojednává o jistém vpádu mužů vojáků z nepřátelské planety Marsu. Kapitán Anadriel se svou družinou deseti měli za úkol tajně jako špioni projít nepřátelskou ostrahou a získat tajné znalosti o bohyni Venuši. Anadriel měl dobrý plán, ale ten ztroskotal těsně předtím, než se dostali do trezoru a on spolu se svými muži byli zajat. Anadriel netušil, co se s ním bude dít. Navíc byl oddělen od své družiny. Věznění na planetě Venuši bylo zvláštní. Pravidelně ho krmili zdravým jídlem a často byl doslova nucen se přes mříže dívat na různé nádherné ženy dělají striptýz. Vůbec tomu nerozuměl. Z té vydatné stravy a věčného dráždění se mu řádně zvětšila vejce. Jeho vejce byla naprasknutí. Pulzovaly, měly navřelé žíly a visely i když byly plně napnuté. A tehdy ho stráž vzala a uspala nějakým práškem. Anadriel se ocitl naprosto nahý na zvláštní konstrukci. Ruce měl spoutané a vztyčené ke stropu řetězy, které vycházely shora. Nohy měl spoutané o dřeva a pod ním byl velký prázdný prostor. V té místnosti si všiml, že je to jakási hala a bylo tam deset mužů, ve kterých poznal své muže. Všichni deseti byli uzavřen v podlaze. Vyčnívaly jim jen trupy s hlavami a...a ve druhém otvoru jim vyčnívaly klobásy a vejce. Anadriel nerozuměl, co se tady bude dít. Na to přišly ženy. Někdo jako kapitánka přednesl rozsudek. Rozsudek zněl, trest za špionáž, ale neřeklo, se jak má být trest vykonán. Na to se ženy oblékly do erotického prádla různého druhu a na nohy si nasadily vysoké ostré lechty. Anadriel: „Co to sakra!?“ Divil se. Podešla k němu blondýna v červených podvazkových silonkách a vysokých ostrých bílých štěklech. Dřeva, o která měl Anadriel připoutané nohy, se roztáhla. To způsobilo, že jeho velká napnutá žilnatá vejce se začala houpat ve vzduchu. Blondýna byla tak krásná, že Anadrielova věž lásky byla plně vztyčená, až se mu stáhla sama předkožka, a směrem k blondýně se usmíval jeho vystupující červený žalud. Když si blondýna před ním nacvičovala kopání tak se Anadriel nahnul, aby viděl svá hompalící se napnutá vejce a... Anadriel: "Ach, maminko. Doufám, že je to žert." Mezitím jak se blondýna připravovala na první kop, tak jeho muži také nebyli v závidění hodné situací. Nad jejich klobásy se na provazech ze stropu objevily jakési podivná. Byla to zvířátka, zřejmě domácí, a slintaje se natahovali zakousnout do...vypadali jako želvy s kousáky. Pokud byly jejich klobásy v klidu, tak byly v cajchu. Jenže ženy před nimi v erotickém prádle s velkými ostrými štělpy začaly kroutit velkými zadky, hrát si v rukou s velkými melouny, které měly velké vystupující bradavky a vydávat přitom zvuky jako: „Uuuuuu mmmm mmmm uuuu mmmmm aahhhhh mmmmm uuuuu.....................................................“ Přitom se všechny škodolibě smály. A tady prostě muži jsou muži. Jejich vejce byla stále napnutější a klobásy nabíraly rychle svou tloušťku a sílu, nemluvě o žaludech, které byly stále červenější a stále více vystupující. Jejich žaludy se však nebezpečně blížily k papulím těch zvířátek. Anadrielovi se vzápětí zatočil svět, protože ostré lechty vrazily do jeho velkých napnutých vajec. Anadriel doslova zatancoval na těch dřevech a halou se ozvalo: "Při Marsovi! Myslel jsem, že je to žert! To vážně?!" Blondýna s ostrými štěklamy se škodolibě zasmála: „Hahaha, teď uvidíme jaký jsi hrdina!“ A následovaly další kopance doprovázené Anadrielovým: „Hu ha hu ha už dost heehh eh fu ha ha ha hu moje vejce ne hu ha hu ha hu ha.............................................................“ A jeho družina na tom také nebyla zrovna dobře. Halou se ozývaly hlasy deseti mužů: „Hhheeeehhhh ssaaaaaa uuhhhhh hhheehhhh ssaaaaaa uuuhhhhh......................................................“ Ano, jejich žaludy dosáhly výšky tlamek těch zvířátek a ty neváhaly a zakously se tak, že celé žaludy mužů se ocitly v jejich tlamách. Kousali a vrtěli s sebou. A muži ti měli mozek v jiném vesmíru. Zuby těch zvířátek je klobásám neubližovaly, ale přesto jejich zuby ostře zakousávaly do jejich žaludů, na nejcitlivější místa a to věru nebyla žádná legrace. Anadriel dostal ještě pár kopanců a poté v těžkém stavu na hranici bezvědomí byl složen na podlahu. Tam mu blondýna nasadila na krk obojek, zatáhla ho za krk a zavelela přísně: „Pod za mnou!“ Anadriel neměl na výběr. Blondýna ho dotáhla do místnosti s postelí. Dala mu dolů obojek, lehla si na postel a přísně až nenávistně zavelela: „Teď mě přetáhni, ty bídný hmyz!“ Rozvalila se na záda a roztáhla nohy v červených podvazkových silonkách s bílými ostrými štěklamy přímo před Anadrielem dokořán. Její vysoké ostré bílé lechty byly vztyčeny vzhůru směrem ke stropu. Anadriel to nechápal, ale na druhé straně...jeho klobása byla hrubá, žilnatá, vystupující žalud ke stropu a napnutá velká vejce byla naprasknuta. Netušil jaká hra si to tady s ním hraje, ale při pohledu na velkou blondýnu s roztaženýma nohama, která se na něj ušklíbla se slovy: "Oba víme, co uděláš. Dveře jsou otevřené, ale ty jsi ubohý. Nenatahuj to když jsem vlhká!" 

Anadriel se nejprve podíval směrem k otevřeným dveřím a pak na andělskou tvář s pronikavým zelenýma očima, blond vlasy jak si jazykem přechází po rtech. Potom se znovu podíval na otevřené dveře a pak na nádherné velké kozy s červenými velkými vystupujícími bradavkami. Na to se znovu podíval na otevřené dveře a poté na roztažené nohy v červených erotických podvazkových silonkách a bílých vysokých štěklech. Anadriel si jen povzdechl a...mezitým jeho mužstvo mělo červené vystupující žaludy v těch podivných kouscích. Zatímco zoubky kousaly, Anadriel cumlal bradavky velké blondýny. Ta rukou hladila jeho vlasy a se zájmem ho povzbuzovala: "Dobře, to je ono, ještě." Anadriel cítil zradu, ale cítil i něco mocnějšího, co nemohl, jako muž, ignorovat... Pak sklouzl mezi blondýnin rozkrok a jazykem poznával vnitřek jejích venušiných vlhkých stěn. Blondýna natěšeně jásala, ale Anadriel sice jazykem divoce přecházel vnitřek její venuše, ale nespouštěl blondýnu z očí protože jí moc nevěřil. Anadriel si mezitím nevšiml, že ke vchodu přišla jiná žena. Anadriel lízal, lízal a lízal dokud ta žena na sebe neupozornila. Jakmile se k ženě Anadriel otočil, tak hned dostal facku od blondýny, který na něj zakřičela: „Proč jsi přestal?!“ Anadriel byl opařený s červeným lícem od silné facky a žena ve dveřích vysvětlovala, že je zvědavá a chce se dívat. Blondýna souhlasila: "Dobře, má, dívej se, ale nevyrušuj nás." Anadriel byl trochu nesvůj z pohledu za sebou, ale jakmile zvenčí dospívali noční ptáci, tak červený vystupující žalud si prodíral cestu vlhkými venušinými stěnami. Anadriel přirážel a zažíval vlhké stěny toho nádherného stvoření. Jeho velká vejce mu pleskala o tělo blondýny a on přirážel jakoby přišel o rozum. Blondýna potěšeně stonala a kopala velkými ostrými bílými štělpy do vzduchu a Anadriel plně přirážel do toho speciálního otvoru, silně přitisknutý o tělo blondýny, přičemž blondýny velké kozy fackovaly Anadrielův obličej. Anadriel za sebou slyšel druhou ženu: "Uuuuuaaaauuu, je dobrý. I já takového chci." Pokojem se ozývalo... 

Blondínino: „Aaaaahhh aaahhhh aaahhhh aaahhhh ješte ješte aaahhhhhh aaahhhh aaaahhhh aahhhhhh ano ješte aaahhhhh aaaahhhh aaahhhhh aaahhhhh aaaahhhh aaahhhhh ano ano aaahhhhh aaaahhhh aaahhhhh ješte aaahhhhh aaaahhhh aaahhhhh u Venuše aaahhhhh aaaahhhh aaahhhhh ako to jen já chci aaahhhhh aaaahhhh aaahhhhh  aaahhhhh aaaahhhh aaahhhhh.....................................................................“ 

Anadrielove mužné: „Uuuhhh ffuuhheee uuuhhhh uuhhhh ffuuuhheeee ooooooohhh hheehhh hheehhhh ooooohhhhh ffuuhhheee uuuhhhh uuhhhh oooooohhhhh ffuuhheee uuuhhhh uuhhhh ffuuuhheeee ooooooohhh uuuhhhh uuhhhh hheehhh hheehhhh ooooohhhhh ffuuhhheee uuuhhhh uuhhhh uuuuhhhhhh.......................................................................“

Po dlouhé době společného spojení se začalo dít něco zvláštního. Pokoj se zabarvil červeně, blondýna ve tváři nabrala šílený výraz s ďábelským úsměvem. Anadriel zprvu nechápal, ale pak mu to došlo. Ale už bylo pozdě. Ano, byli zajati právě v noci Temné Venuše! Věděl, co bude následovat a věděl, že z toho není úniku. A zřejmě ho nikdo nezachrání. Přirážel dál a Venušina pomsta začala působit. Během této doby ženy mají neukojitelný chtíč po sexu a muži, kteří s těmito ženami souloží nemohou vyjít ven... a to není ta nejhorší záležitost. Během spojení se muži nahromadí extrémní množství semen ve vejcích a ... vejce explodují ... Anadriel znal z učebnic Marsu, že muž má tak čtyři zvětšení. A pokud ho do té doby někdo nevysvobodí...tak čtvrté zvětšení znamená...

Přišlo první zvětšení. Vejce se Anadrielovi o něco zvětšila a jemu nezbývalo nic jiného než pokračovat v přirážení. V doprovodu hlubokého dýchání přirážel hledě na šílený výraz své zabijačky. Čas plynul a v pokoji to bylo samé ženské sténání a mužské fučení. Při druhém zvětšení to už nebyla legrace. Anadriela až setřáslo, ale musel přirážet dál. Nikdy by neřekl, že skončí právě takto. Noc se táhla a Anadriel s blondýnou souložili jako divoký. Mezitím se Anadriel zvládl blondýny zeptat: „Jak se jmenuješ?“ Blondýna škodolibě odpověděla: "Chceš vědět mé jméno, ty hmyz?! Jmenuji se Katria. Tak co?! Jak jsou na tom naše dvě nešťastnice?! Neboj, přijde čtvrté zvětšení a pak velké BUM." A přišlo třetí zvětšení. Anadrielova vejce se napjala do tvaru jedné velké koule. Jeho vejce byla plná žil, ze kterých tekly malé pramínky krve. Netušil, jakou to má sílu. Začal přirážet ještě rychleji a pokojem se ozývalo...

Katriine: „Aaaaaahhhh aaaaahhhh aaaahhhhhh aaaaahhhhhhh ano ty hmyz aaaahhhh aaaahhhhh uuaaauuuu hahahaha užij si to aaaaahhhhh aaaa aaaahhhhhh hhhhuuu uuuaaauuuu aaaahhhh aaahhhhh aaaahhhhh u Venuše ano ano ano ano aaaahhhhh hahahaha aaaaaahhhhh aaaaahhhh uuua aaaaaahhhhhhh aaaaaahhhhhh...............“

Anadriel celý červený a se slinami, které mu tekly z úst jako zběsilému zněl: „Hu he hu he hu he he he he he he hooooo hooooo hooooo hu he hu he he hoooooooo hoooooo hoooooo..............."

Anadriel cítí, že přichází čtvrté zvětšení. Pořádně do Katrii přirážel a její nohy v podvazkových červených silonkách s velkými bílými ostrými štěklamy se třásly ve vzduchu. Pokojem znělo...

Katriine: „AAAAAHHHHHH AAAAAHHHHHH AAAAAAHHHHHH AAAAAHHHHHHH AAAAAAHHHHHH AAAAAHHHHHH AAAAAHHHHHH AAAAAAHHHHHH..................“

Anadrielove: „HOOOOOO HOOOOOO HOOOOOO HOOOOO HOOOOOO..................“

Anadrielova vejce, tedy koule, už...už v tom vtrhli jeho druhové a začali hlasitě svolávat zaříkávání, které Venušinu pomstu uklidní. Bylo to jen tak tak. Naštěstí přišli pomocní vojáci a družinu vysvobodili. A moc nechybělo a kapitána Anadriela by už nezachránili. Pokoj se vrátil do své původní barvy a Anadriel mohl vyjít z Katrii. Vojáci Katrii jasně naznačili, že ji zatknou pokud nebude poslušná ... Katria pochopila a Anadriel samozřejmě také. Anadriel si sedl na postel, roztáhl nohy a Katria k němu popošla na kolenou s tím, že si jeho vztyčenou hrubou žilnatou věž stlačila mezi své velké melouny. Hebké měkké a velké Katriiny melouny stlačovaly Anadrielovu mužskou věž s vystupujícím žaludem, který byl ve vesmíru rozkoše. Vojáci se postavili do kruhu kolem nich a celé to sledovali. Pokojem se ozývalo...

Katriine: „Mmmm uuuuu mmmm mmmm uuuuuu mmmmm uuuuu mmmmm...............“

Anadrielove: „Uhhhh ehhh uhhhh uhhhh uhhhh ehhhh uhhhh ehhhh uhhhhh...............“

Katria i Anadriel si přitom koukali vzájemně do očí a začali se spolu hlasitě smát. Na to však se Anadriel začal třást celým tělem a zvolal: „Katria!“ Katria na to: „Ano, zlato, pod, chci všechno.“

Anadriel: „Ooooooo oooooo ooooo oooo oooo ooooo ooooo oooooooooooo haaaa sssssssssssssssssssssOOOOOOOOOOOHHHHHHHHHHH ssssssssss sssssssss OOOOOOOOHHHHHHHHH OOOOOOOOHHHHHHHHHH OOOOOOOHHHHHHHHH oooo ooooo sssssss u Marsu OOOOOOOOOHHHHHHHH OOOOOOOHHHH hhhuuuuuuhhhhh mmmm mmmmmm...................“

Každým zastonáním Anadriel vystříkl hrubý podlouhlý gejzír plný bílých semen. Vojáci, kteří stáli kolem až záviděce zajásali a Katria se vesele smála olizující si Anadrielova semena z velkých červených rtů. Mnohá ​​semena jí stékala po jejích velkých melounech na podlahu. Katria se zeptala, jestli ji vojáci propouštějí, oni souhlasili, a tak odešla z pokoje ven. Ale ve dveřích se ještě otočila s pohledem na Anadria se slovy: "Sbohem, Anadriel, možná se ještě uvidíme." Něžně se zasmála a odešla pryč. Anadriel se oblékl a zavelel k odchodu. Někteří vojáci cestou z pokoje klouzali po podlaze z toho množství semen, co tam zbylo, ale nakonec se všichni vrátili živí a zdravý zpět na Mars.